Amazonka Hop trop A 1. Byly krásný naše plány, C#mi byla jsi můj celej svět, Hmi A čas je vzal a nechal rány, Hmi E starší jsme jen o pár let. 2. Tenkrát byly děti malý, ale život utíká, už na "táto" slyší jinej, i když si tak neříká. A R: Nebe modrý zrcadlí se F#7 Hmi v řece, která všechno ví, A stejnou barvu jako měly Hmi E tvoje oči džínový. 3. Kluci tenkrát, co tě znali, všude, kde jsem s tebou byl, "Amazonka" říkávali, a já hrdě přisvědčil. 4. Tvoje strachy, že ti mládí pod rukama utíká vedly k tomu, že ti nikdo "Amazonka" neříká. R: 5. Zlatý kráse cingrlátek, jak sis časem myslela, vadil možná trampskej šátek, nosit dáls' ho nechtěla. R: Teď jsi víla z paneláku, samá dečka, samej krám, já si přál jen, abys byla pořád stejná, přísahám, Hmi A pořád stejná, přísahám. ANDĚL 1965 C Ami Z rozmlácenýho kostela C G7 v krabici s kusem mýdla C Ami přinesl jsem si anděla C G7 Polámali mu křídla C Ami Díval se na mě oddaně C G7 já měl jsem trochu trému C Ami tak vtiskl jsem mu do dlaně C G7 lahvičku od parfému C Ami A proto prosím věř mi C G7 chtěl jsem ho žádat C Ami aby mi mezi dveřmi C G7 pomohl hádat C Ami G7 co mě čeká C a nemine Ami(C) co mě čeká G7 C a nemine Pak hlídali jsme oblohu pozorujíce ptáky debatujíce o Bohu a hraní na vojáky Do tváře jsem mu neviděl pokoušel se jischovat To asi ptákům záviděl že mohou poletovat A proto prosím věř mi chtěl jsem ho žádat aby mi mezi dveřmi pomohl hádat co mě čeká a nemine co mě čeká a nemine Když novinky mi sděloval u okna do ložnice já křídla jsem mu ukoval z mosazné nábojnice A tak jsem pozbyl anděla on oknem odletěl mi však přítel prý mi udělá nového z mojí helmy A proto prosím věř mi chtěl jsem ho žádat aby mi mezi dveřmi pomohl hádat co mě čeká a nemine co mě čeká F G C Ami F G C a nemine Cigánka. C F 1.Vydávali cigánku nevinnú, G C prichystajte bielu perinu. F G C D [:Na,na,na,na,na,na,na,na,na,na, G C G C vína bude dosť pre celú dedinu:] 2.Ženích,ten je beťár a bohatý, on tú celú slávu zaplatí. [:Na,na,na..., keď zaplatí ostane aj bez gatí:] 3.Skoro ráno,keď slnko zasvieti, aj ten cigáň,dievča,povie ti. [:Na,na,na..., že nechce byť vôbec skúpy na deti:] 4.Na,na,na,na,na... 5.=1. Darmoděj Jarek Nohavica Ami Emi Ami Emi 1. Šel včera městem muž a šel po hlavní třídě, Ami Emi Ami Emi šel včera městem muž a já ho z okna viděl, C G Ami na flétnu chorál hrál, znělo to jako zvon Emi F a byl v tom všechen žal, ten krásný dlouhý tón F#dim E7 Ami a já jsem náhle věděl: ano, to je on, to je on. 2. Vyběh' jsem do ulic jen v noční košili, v odpadcích z popelnic krysy se honily a v teplých postelích lásky i nelásky tiše se vrtěly rodinné obrázky a já chtěl odpověď na svoje otázky, otázky. Ami Emi C G Ami F F#dim E7 Ami Emi C G Ami F F#dim E7 R: Na na na .. 3. Dohnal jsem toho muže a chytl za kabát, měl kabát z hadí kůže, šel z něho divný chlad a on se otočil, a oči plné vran, a jizvy u očí, celý byl pobodán a já jsem náhle věděl, kdo je onen pán, onen pán. 4. Celý se strachem chvěl, když jsem tak k němu došel, a v ústech flétnu měl od Hieronyma Bosche, stál měsíc nad domy jak čírka ve vodě, jak moje svědomí, když zvrací v záchodě, a já jsem náhle věděl: to je Darmoděj, můj Darmoděj. R: Můj Darmoděj, vagabund osudů a lásek, jenž prochází všemi sny, ale dnům vyhýbá se, můj Darmoděj, krásné zlo, jed má pod jazykem, když prodává po domech jehly se slovníkem. 5. Šel včera městem muž, podomní obchodník, šel, ale nejde už, krev skápla na chodník, já jeho flétnu vzal a zněla jako zvon a byl v tom všechen žal, ten krásný dlouhý tón a já jsem náhle věděl: ano, já jsem on, já jsem on. R: Váš Darmoděj, vagabund osudů a lásek, jenž prochází všemi sny, ale dnům vyhýbá se, váš Darmoděj, krásné zlo, jed mám pod jazykem, když prodávám po domech jehly se slovníkem. Divoké koně Jarek Nohavica Ami Dmi Ami C Dmi Ami 1. [: Já viděl divoké koně, běželi soumrakem, :] Dmi Ami Dmi Ami Ddim F vzduch těžký byl a divně voněl tabákem, Dmi Ami Dmi Ami E7 Ami vzduch těžký byl a divně voněl tabákem. 2. [: Běželi, běželi bez uzdy a sedla krajinou řek a hor, :] [: sper to čert, jaká touha je to vedla za obzor? :] 3. [: Snad vesmír nad vesmírem, snad lístek na věčnost, :] [: naše touho, ještě neumírej, sil máme dost. :] 4. [: V nozdrách sládne zápach klisen na břehu jezera, :] [: milování je divoká píseň večera. :] 5. [: Stébla trávy sklání hlavu, staví se do šiku, :] [: král s dvořany přijíždí na popravu zbojníků. :] 6. [: Chtěl bych jak divoký kůň běžet, běžet, nemyslet na návrat, :] [: s koňskými handlíři vyrazit dveře, to bych rád. :] Já viděl divoké koně ... Dokud se zpívá Jarek Nohavica C Emi Dmi7 F C Emi Dmi7 G 1. Z Těšína vyjíždí vlaky co čtvrthodinu, C Emi Dmi7 F C Emi Dmi7 G včera jsem nespal a ani dnes nespočinu, F G C G svatý Medard, můj patron, ťuká si na čelo, F G F G C Emi Dmi7 G ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó. 2. Ve stánku koupím si housku a slané tyčky, srdce mám pro lásku a hlavu pro písničky, ze školy dobře vím, co by se dělat mělo, ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó. 3. Do alba jízdenek lepím si další jednu, vyjel jsem před chvílí, konec je v nedohlednu, za oknem míhá se život jak leporelo, ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó. 4. Stokrát jsem prohloupil a stokrát platil draze, houpe to, houpe to na housenkové dráze, i kdyby supi se slítali na mé tělo, tak dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó. 5. Z Těšína vyjíždí vlaky až na kraj světa, zvedl jsem telefon a ptám se:"Lidi, jste tam?" A z veliké dálky do uší mi zaznělo, [: že dokud se zpívá, ještě se neumřelo. :] Hlídač krav Jarek Nohavica C 1. Když jsem byl malý, říkali mi naši: "Dobře se uč a jez chytrou kaši, F G C až jednou vyrosteš, budeš doktorem práv. Takový doktor sedí pěkně v suchu, bere velký peníze a škrábe se v uchu," F G C já jim ale na to řek':"Chci být hlídačem krav." C R: Já chci mít čapku s bambulí nahoře, jíst kaštany a mýt se v lavoře, F G C od rána po celý den zpívat si jen, F G C zpívat si: pam pam pam ... 2. K vánocům mi kupovali hromady knih, co jsem ale vědět chtěl, to nevyčet' jsem z nich: nikde jsem se nedozvěděl, jak se hlídají krávy. Ptal jsem se starších a ptal jsem se všech, každý na mě hleděl jako na pytel blech, každý se mě opatrně tázal na moje zdraví. R: 3. Dnes už jsem starší a vím, co vím, mnohé věci nemůžu a mnohé smím, a když je mi velmi smutno, lehnu si do mokré trávy. S nohama křížem a s rukama za hlavou koukám nahoru na oblohu modravou, kde se mezi mraky honí moje strakaté krávy. R: Holubí dům Jiří Schelinger Ami G Fmaj7 Emi7 Ami 1. Zpívám ptákům a zvlášť holubům, G Fmaj7 Emi7 Ami stával v údolí mém starý dům. C G C G C Ptáků houf zalétal ke krovům, Ami G Fmaj7 Emi7 Ami měl jsem rád holubích křídel šum. 2. Vlídná dívka jim házela hrách, mávání perutí víří prach. Ptáci krouží a neznají strach, měl jsem rád starý dům, jeho práh. Ami A7 Dmi G C Ami R: Hledám dům holubí, kdopak z vás cestu ví, Dmi G C míval stáj vroubenou, bílý štít. A7 Dmi G C Ami Kde je dům holubí a ta dívka kde spí, Dmi Emi Ami vždyť to ví, že jsem chtěl jen pro ni žít. 3. Sdílný déšť vypráví okapům, bláhový, kdo hledá tenhle dům. Odrůstáš chlapeckým střevícům, neslyšíš holubích křídel šum. 4. Nabízej úplatou cokoli, nepojíš cukrových homolí. Můžeš mít třeba zrak sokolí, nespatříš ztracené údolí. R: Zpívám ptákům a zvlášť holubům, stával v údolí mém starý dům ... Jarmila Pavel Dobeš G Hmi 1. Jarmila vždycky mi radila, D7 G D7 abych pracovní dobu dodržel, G Hmi dneska mně ale náramně D7 G táhlo domů, a tak jsem prostě šel Emi Jarmila má totiž dneska narozeniny, D7 proto jsem dnes přišel dříve o dvě hodiny, G Hmi na stole sklenice, smích slyšet z ložnice, D7 G D7 v předsíni stojí pánské střevíce. 2. Vytahuji z aktovky květiny, uvažuji, kdo asi přijel z rodiny, tipuji nejspíše na strýce, kdo jiný měl by přístup až do ložnice. Kdo jiný, kdo jiný než strejda z dědiny, vzpomenul si na Jarmilu, nejsem jediný, v ruce mám kytici, už stojím v ložnici, vidím, že nevymřem po přeslici. 3. Kdepak, jejda, není to strejda, Františku, ty máš boty úplně jak on, přičemž nechávám prostor úvahám, vyhledávám optimální tón, kterým bych oba dva jednak pohanil, přitom abych nikoho slovem nezranil, takže jsem chvíli stál, pak říkám:"Krucinál, tebe bych, soudruhu, tady nehledal." 4. Dodnes mě mrzí, že jsem byl drzý a že jsem pracovní kázeň porušil, dřív než o hodinu vypnul jsem mašinu, čímž jsem rozdělanou práci přerušil. Oba si mě postavili na kobereček a to, jak zle mi vyčinili, nedal jsem za rámeček, z nevěry nedělám závěry, mrzí mě, že jsem u nich pozbyl důvěry. Když mě brali za vojáka Jarek Nohavica Ami C G C 1. Když mě brali za vojáka, stříhali mě dohola, Dmi Ami vypadal jsem jako blbec, E F G C G jak i všichni dokola, -la, -la, -la, Ami E Ami jak i všichni dokola. 2. Zavřeli mě do kasáren, začali mě učiti, jak mám správný voják býti a svou zemi chrániti, -ti, -ti, -ti, a svou zemi chrániti. 3. Na pokoji po večerce ke zdi jsem se přitulil, vzpomněl jsem si na svou milou, krásně jsem si zabulil, -lil, -lil, -lil, krásně jsem si zabulil. 4. Když přijela po půl roce, měl jsem zrovna zápal plic, po chodbě furt někdo chodil, tak nebylo z toho nic, nic, nic, nic, tak nebylo z toho nic. 5. Neplačte, vy oči moje, ona za to nemohla, protože mladá holka lásku potřebuje, tak si k lásce pomohla, -hla, -hla, -hla, tak si k lásce pomohla. 6. Major nosí velkou hvězdu, před branou ho potkala, řek' jí, že má zrovna volnej kvartýr, tak se sbalit nechala, -la, -la, -la, tak se sbalit nechala. 7. Co je komu do vojáčka, když ho holka zradila, nashledanou, pane Fráňo Šrámku, písnička už skončila, -la, -la, -la, jakpak se vám líbila, -la, -la, -la? No nic moc extra nebyla. Nevadí Wabi Daněk A E 1. Napůl jako hrou a napolovic vážně, D A čerstvou maturitou zmužnělý, E chtěl jsi dobýt svět, a svět se tvářil vlažně D A E na tvý bubnování nesmělý. A E Hlavu plnou věd a nadějí svý mámy, G D A E zkoušky přijímací, potom pád, A E znalosti jsi měl, cos' neměl, byli známí, D A takže litujeme, za rok snad. Hmi F#+ E A A tehdy poprvé jsi řekl: nevadí, zase bude líp. 2. Pomalu šel rok, a zase stejná škola, čekáš předvolání každej den, předvolání máš, a na něm: vlast tě volá, takže za dva roky s úsměvem. Dva roky vzal čert, a za nějakej týden stojíš na radnici s holkou svou, bylo to s ní fajn, tys věřil, že to vyjde, kde tvý nebetyčný plány jsou. A tehdy podruhé jsi řekl: nevadí, zase bude líp. 3. Neměli ste byt a vlastně ani prachy, prej, že ve dvou se to táhne líp, jenže už jste tři, a máma s dvěma bráchy, starej dvoupokoják - špatnej vtip. Tak jste žili rok v tý supertěsný kleci, vzteky vysušení jako troud, potom jeden den si žena vzala věci, další připomínky řešil soud. A tehdy potřetí jsi řekl: nevadí, zase bude líp. 4. Už jsi dlouho sám a věci, co se stanou, se tě nedotýkaj', byl jsi bit, všechno už jsi vzdal a postavil se stranou, vzal sis dovolenou, chceš mít klid. Osamělý dům u rychlíkové trati, oči za záclonou zapranou, vlaky jedou dál a málokdy se vrátí, život nemá brzdu záchranou. Tak řekni, sakra, to svý : nevadí, zase bude líp. Na kameni kámen Brontosauři C 1. Jako suchej,starej strom, Fmaj7 jako všeničící hrom, C jak v poli tráva Fmaj7 připadá mi ten náš svět, plnej řečí, Ami G C a čím víc, tím líp se mám. Fmaj7 R: Budem o něco se rvát, Ami G až tu nezůstane stát C na kameni kámen, Fmaj7 a jestli není žádnej Bůh, Ami G tak nás vezme země - vzduch, C no, a potom amen. 2. A to všechno proto jen, že pár pánů chce mít den bohatší králů, přes všechna slova, co z nich jdou, hrabou pro kuličku svou, jen pro tu svou. R: 3. Možná jen se mi to zdá, a po těžký noci přijde, přijde hezký ráno, jaký bude, nevím sám, taky jsem si zvyk' na všechno kolem nás. R: C Fmaj7 Ami G C Laj la laj ... Outsider waltz Wabi Daněk G(A,C) Hmi(C mi,Emi) 1. Dnes ráno, když bylo půl, při pravidelný hygieně Ami(Hmi,Dmi) C(D,F) D(E,G) poklesls' hodně v ceně, když jsi zahlíd' svůj zjev, Ami(Hmi,Dmi) D(E,G) G(A,C) Emi(F mi, Ami) už nejsi, co jsi býval, tu tvář nespraví ti masáž, Ami(Hmi,Dmi) D(E,G) G(A,C) D(E,G) marně se, hochu, kasáš, už nejsi lev a velkej šéf. G(A,C) Emi(F mi,Ami) R: Máš svůj svět a ten se ti hroutí, G(A,C) E(F ,A) to dávno znám, já prožil to sám, Ami(Hmi,Dmi) D(E,G) Ami(Hmi,Dmi) D(E,G) kráčíš dál a cesta se kroutí, C(D,F) Hmi(C mi,Emi) D(E,G) G(A,C) až potkáš nás na ní, tak přidej se k nám. 2. Jsi z vojny doma čtrnáct dnů, a na radnici velká sláva, to se ti holka vdává, cos' jí dva roky psal, ulicí tiše krouží ten blbej motiv z Lohengrina, není ta - bude jiná, dopisy spal a jde se dál. R: 3. Za sebou máš třicet let a zejtra ráno třetí stání a nemáš ani zdání, jak to potáhneš dál, ten, komus' kdysi hrával, se znenadání někam ztratil, už nemáš, čím bys platil, no tak se sbal a šlapej dál. R: R: Panenka Poutníci G C G C 1. Co skrýváš za víčky a plameny svíčky, G D snad houf bílých holubic nebo jen žal, C G C G tak odplul ten prvý den smáčený krví, D G ani pouťovou panenku nezanechal. G C G D C G D R: Otevři oči, ty uspěchaná dámo uplakaná, C G C G D G otevři oči, ta hloupá noc končí a mír je mezi náma. 2. Už si oblékni šaty i řetízek zlatý a umyj se, půjdeme na karneval, a na bílou kůži ti napíšu tuší, že dámou jsi byla a zůstáváš dál. R: Martine, Martine. C G C Martine, Martine, čo Ti otec kúpil v Žiline. C G C G Vola toho, čo vypil, vodu tú, čo zhasila, oheň ten, čo spálil, kyjak ten, čo zabil, vlka toho, čo zožral, kozu tú, rohatú, do pol boka odratú. Pitomí. C G 1. Nám to nevadí, že sme pitomí, C F naši rodiče byli jako my. C G C C(7) R : Hej, hej, hej, hej, někdo musí bejt přece pitomej, F C G C Hej, hej, hej, hej, někdo musí bejt pitomej. 2. Nám to nevadí, že sme pitomí, naši kantoři ti jsou jako my. R : 3. Nám to nevadí, že sme pitomí, naši potomci budou jako my. R : Darmo ma vy mamko. Ami Dmi G C E(7) 1. Darmo ma vy mamko, darmo ma vy mamko, do školy dávate. Dmi Ami E Ami A7 |: Ja matik nebudem, ja matik nebudem, darmo nakladáte :| 2. Ja matik nebudem, ja matik nebudem, a matické knižky, venujem kláštoru, venujem kláštoru, nech sa učia mníšky. 3. Trafilo by sa mi, trafilo by sa mi, integrály rátať, a men by sa chcelo a mne by sa chcelo po nociach sa flákať. 4. Mučte ma matikou, mučte ma matikou, aj tak ju nechápem, na všetkých prednáškach, na všetkých prednáškach spokojne si chrápem. 5. Humanitné vedy, humanitné vedy, to je naša láska, krutý bič jazykov, krutý bič jazykou nad hlavou nám práska. Ani tak nebolo ... C F 1. Ani tak nebolo ani tak nesmie byť, G C aby tí matici nemali za čo piť. 2. Nemali za čo piť ani za čo kúriť, ani tak nebolo ani tak nesmie byť. 3. Matika, matika to je len dobrá vec, každý z nás je matik, ale aj opilec. 4. Matika, matika už sme z teba na mol, chceme sa vyliečiť, dajte nám alkohol. 5. Priatelia chopme sa svojich pohárikov, hoc dnes neslávime, deň matematikov. 6. Matika, matika, sedem bohov v tebe, toľko sa ťa učím, až mi z toho je zle. PODVOD Ami Dmi 1.Na dlani jednu z tvých řas,do tmy se koukám, G C hraju si písničky tvý, co jsem ti psal. Dmi Ami Je skoro půlnoc a na z kostela zvon mi noc připomíná, Dmi E7 půjdu se mejt a pozhasínám, co bude dál. 2.Pod polštář dopisů pár, co poslalas dávám. Píšeš, že ráda mě máš a trápí tě stesk. Je skoro půlnoc a na z kostela zvon mi noc připomíná, půjdu se mejt a pozhasínám, co bude dál. Dmi R:Chtěl jsem to ráno, kdy naposled snídal jsem s tebou, Ami Ti říct, že už ti nezavolám. Dmi G Pro jednu pitomou holku, pro pár nocí touhy, C E7 podvedl jsem všechno o čem doma si sníš, Ami teď je mi to líto. 4.Kolikrát člověk může mít rád tak opravdu z lásky, dvakrát, či třikrát to né, jednou je dost. Je skoro půlnoc a z kostela zvon mi noc připomíná, půjdu se mejt a pozhasínám, co bude dál. R:2x Smolaři Podzimní zpráva. E 1.Nedej se opít vzduchem léta,nedej se opít vzduchem léta, F#mi když s větrem vůně roznáší,když s větrem vůně roznáší, H obláček v oblak slunce splétá,obláček v oblak slunce splétá, E A E zprávu nám listí prináší,zprávu nám listí prináší. 2.Tu zprávu lesům,vodám,stráním,tu zprávu lesům,vodám,stráním, jak mají létu sbohem dát,jak mají létu sbohem dát, všem dobrým lidem aspoň přání,všem dobrým lidem aspoň přání, nechat si jen o létu zdát,nechat si jen o létu zdát. 3.Já,malíř,Podzim jsem tu zpátky,ty,malíř Podzim,jseš tu zpátky, v korunách stromů plátno mám,v korunách stromů plátno máš, já musím spěchat,čas mám krátký,ty musíš spěchat,čas máš krátký než řekne Zima:Jsem tu pán,než řekne Zima:Jsem tu pán. 4.Jsem tu pán,řekne Zima bílá,jsem tu pán,rěkne Zima bílá, konec je s malováním tvým,konec je s malovaním mým, z barev tvých jenom špína zbývá,z barev mých jenom špína zbývá, tvé plátno sněhem rozbíjím,mé plátno sněhem rozbíjíš. Píseň zhrzeného trampa Jarek Nohavica C G F C 1. Poněvadž nemám kanady a neznám písně z pamp, F C G C G hóhóhó, a neznám písně z pamp, C G F C vyloučili mě z osady, že prý jsem houby tramp, F C G C hóhóhó, že prý jsem houby tramp. 2. Napsali si do cancáků, jen ať to každej ví, hóhóhó, jen ať to každej ví, vyloučený z řad čundráků ten frajer libový, hóhóhó, ten frajer libový. C G Ami F C R: Já jsem ostuda traperů, já mám rád operu, G C G já mám rád jazz (folk), rock, C G Ami F C chodím po světě bez nože, to prý se nemože, G C C7 to prý jsem cvok. F C D7 Já jsem nikdy neplul na šífu, a všem šerifům G jsem říkal:"Bane, pane," C G Ami F C já jsem ostuda trampů, já když chlempu, G C tak v autokempu. 3. A povídal mi frajer Joe:"Jen žádný legrácky, hóhóhó, jen žádný legrácky, jinak chytneš na bendžo, čestný čundrácký, hóhóhó, čestný čundrácký." 4. Že prý se můžu vrátit zpět, až dám se do cajku, hóhóhó, až dám se do cajku a vodříkám jim nazpaměť akordy na Vlajku, hóhóhó, akordy na Vlajku. R: 5. A tak teď chodím po světě a mám zaracha, hóhóhó, a mám zaracha, na vandr jezdím k Markétě a dávám si bacha, hóhóhó, a dávám si bacha. 6. Dokud se trampské úřady nepoučí z chyb, hóhóhó, nepoučí z chyb, zpívám si to svý "nevadí a zase bude líp," hóhóhó,"a zase bude líp." G C R: + v tempu. Rosa na kolejích Wabi Daněk C F6 F#6 G6 C 1. Tak, jako jazyk stále naráží na vylomený zub, F6 F#6 G6 C tak se vracím k svýmu nádraží, abych šel zas dál, F6 G6 Ami Cdim přede mnou stíny se dlouží a nad krajinou krouží F6 F#6 G6 C podivnej pták, pták nebo mrak. F6 G6 F6 C R: Tak do toho šlápni, ať vidíš kousek světa, F6 G6 F6 C vzít do dlaně dálku zase jednou zkus, F6 G6 F6 C telegrafní dráty hrajou ti už léta F6 F#6 G6 F#6 F6 C to nekonečně dlouhý monotónní blues, F6 F#6 G6 F6 F#6 C je ráno, je ráno, nohama stíráš rosu na kolejích. 2. Pajda dobře hlídá pocestný, co se nocí toulaj', co si radši počkaj', až se stmí, a pak šlapou dál, po kolejích táhnou bosí a na špagátě nosí celej svůj dům, deku a rum. C F6 F#6 G6 F6 F#6 C R: + nohama stíráš rosu na kolejích ... Růže z papíru Brontosauři Dmi E7 Gmi 1. Do tvých očí jsem se zbláznil a teď nemám, nemám klid, Ami Dmi hlava třeští, asi tě mám rád, E7 i Gmi stále někdo říká: vzbuď se, věčně trhá nit, Ami Dmi studenou sprchu měl bych si dát. D7 Gmi R: Na pouti jsem vystřelil růži z papíru, C7 F A7 dala sis ji do vlasů, kde hladívám tě já, Dmi Gmi v tomhle smutným světě jsi má naděj na víru, Ami Dmi že nebe modrý ještě smysl má. 2. Přines' jsem ti kytku, no co koukáš, to se má, tak jsem asi jinej, teď to víš, možná trochu zvláštní v dnešní době, no tak ať, třeba z ní mou lásku vytušíš. R: Dmi E7 Gmi Ami Dmi E7 Gmi Ami Dmi R: 5) SBOHEM GALÁNEČKO 3 : 45 [: Sbohem galánečko já už musím jíti :] [: [: Kyselé vínečko :] kyselé vínečko po dalas mě k pití :] [: Sbohem galánečko rozlučme sa v pánu :] [: Kyselé vínečko, kyselé vínečko po dalas mě v džbánu :] [: Ač bylo kyselé předsa jsem sa opil :] [: [: Eště včil sa stydím :] co jsem všecko tropil :] [: Ale sa něhněvám žes mňa ošidila :] [: [: To ta moja žízeň :] ta to zavinila :] Spatřil jsem kometu Jarek Nohavica Ami 1. Spatřil jsem kometu, oblohou letěla, chtěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela, Dmi G7 zmizela jako laň u lesa v remízku, C E7 v očích mi zbylo jen pár žlutých penízků. 2. Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem, až příště přiletí, my už tu nebudem, my už tu nebudem, ach, pýcho marnivá, spatřil jsem kometu, chtěl jsem jí zazpívat. Ami Dmi R: O vodě, o trávě, o lese, G7 C o smrti, se kterou smířit nejde se, Ami Dmi o lásce, o zradě, o světě E E7 Ami a o všech lidech, co kdy žili na téhle planetě. 3. Na hvězdném nádraží cinkají vagóny, pan Kepler rozepsal nebeské zákony, hledal, až nalezl v hvězdářských triedrech tajemství, která teď neseme na bedrech. 4. Velká a odvěká tajemství přírody, že jenom z člověka člověk se narodí, že kořen s větvemi ve strom se spojuje a krev našich nadějí vesmírem putuje. R: Na na na ... 5. Spatřil jsem kometu, byla jak reliéf zpod rukou umělce, který už nežije, šplhal jsem do nebe, chtěl jsem ji osahat, marnost mne vysvlékla celého donaha. 6. Jak socha Davida z bílého mramoru stál jsem a hleděl jsem, hleděl jsem nahoru, až příště přiletí, ach, pýcho marnivá, já už tu nebudu, ale jiný jí zazpívá. R: O vodě, o trávě, o lese, o smrti, se kterou smířit nejde se, o lásce, o zradě, o světě, bude to písnička o nás a kometě ... Tři čuníci Jarek Nohavica C 1. V řadě za sebou tři čuníci jdou, Ami ťápají si v blátě cestou-necestou, Dmi G kufry nemají, cestu neznají, Dmi G vyšli prostě do světa a vesele si zpívají: uí uí uí ... 2. Auta jezdí tam, náklaďáky sem, tři čuníci jdou, jdou rovnou za nosem, ušima bimbají, žito křoupají, vyšli prostě do světa a vesele si zpívají: uí uí uí ... 3. Levá, pravá - teď!, přední, zadní - už!, tři čuníci jdou, jdou jako jeden muž, lidé zírají, důvod neznají, proč ti malí čuníci tak vesele si zpívají: uí uí uí ... 4. Když kopýtka pálí, když jim dojde dech, sednou ke studánce na vysoký břeh, ušima bimbají, kopýtka máchají, chvilinku si odpočinou, a pak dál se vydají: uí uí uí ... 5. Když se spustí déšť, roztrhne se mrak, k sobě přitisknou se čumák na čumák, blesky bleskají, kapky pleskají, oni v dešti, nepohodě vesele si zpívají: uí uí uí ... 6. Za tu spoustu let, co je světem svět, přešli zeměkouli třikrát tam a zpět v řadě za sebou, hele, támhle jdou, pojďme s nima zazpívat si jejich píseň veselou: uí uí uí ... TOULAVEJ Někdo z vás kdo ochutnal dálku a jeden z těch co rozuměj ať vám poví proč mi říkaj proč mi říkaj toulavej. Kdo mě zná a v sále sedí kdo si myslí je mu hej tomu spívá pro všední den tomu spívá toulavej. Sobotní ráno mě neuvidí u cesty s klukama stát na půdě celta se prachem stydí a starý songy jsem zapomněl hrát zapomněl hrát. Někdy v noci je mi smutno často bývám doma zlej malá daň za vaše umí kterou splácí toulavej. Každej měsíc jiná štace čekáš kam tě uložej je to fajn vždyť přece spívá třeba smutně toulavej. ... Vím že jednou někdo přijde tiše pískne no tak jdem známí kluci ruku stisknou řeknou vítej toulavej. Budou hvězdy jako tenkrát až mě v očích zabolej celou noc jim bude spívat jeden blázen toulavej. Sobotní ráno nám poletí vstříc budeme u cesty stát vypráším celtu a můžu vám říct, že na starý songy si vzpomenu rád vzpomenu rád. Někdo z vás kdo ochutnal dálku a jeden z těch co rozuměj ať vám poví proč mi říkaj toulavej. Valčíček Jan Nedvěd C G7 R: Tuhle písničku chtěl bych ti, lásko, dát, C ať ti každej den připomíná C7 F C [: toho, kdo je tvůj, čí ty jsi a kdo má rád, G7 C ať ti každej den připomíná. :] 1. Kluka jako ty hledám už spoustu let, takový trošku trhlý mý já. Dej mi ruku, pojď, půjdeme šlapat náš svět, i když obrovskou práci to dá. R: 2. Fakt mi nevadí, že nos jak bambulku máš, ani já nejsem žádný ideál, hlavně co uvnitř nosíš a co ukrýváš, to je pouto, co vede nás dál. R: Vstávej, holka Karel Plíhal G Ami/C Hmi 1. Vstávej, holka, bude ráno Ami/C D7 G kalný jako Metuje. Ami/C Hmi Zahraju ti na piáno, Ami/C D7 G jen co zjistím, kde tu je. Emi Ami Emi Ami Jedno stojí tamhle v koutě D7 Emi D7 bez pedálů, bez kláves. G Ami/C Hmi V tomhle jednou povezou tě Ami/C D7 G funebráci přes náves. 2. Báby budou mlíti pantem, chlapi bručet pod kníry: "Tahala se s muzikantem, proto tyhle manýry." Housle budou svými trylky opěvovat tichounce, všechny tyhle horký chvilky ve studený garsónce. 3. Pak na dráty telefonní jako noty na linky sednou hvězdy, které voní jak rumový pralinky. Z nich ti potom loutna s flétnou naposledy zahraje, že se naše duše střetnou hned za bránou do ráje. 4. Vstávej, holka, bude ráno kalný jako Metuje. Zahraju ti na piáno, jen co zjistím, kde tu je. Dopij tenhle zbytek rumu, ať je zase veselo, jsme tu spolu z nerozumu, tak co by nás mrzelo. Zelený pláně Spirituál kvintet Ami Dmi Ami E 1. Tam, kde zem duní kopyty stád, Ami F C G znám plno vůní, co dejchám je tak rád, F G C A7 čpí tam pot koní a voní tymián, Dmi G C E kouř obzor cloní, jak dolinou je hnán, Ami Dmi Ami E Ami rád žiju na ní, tý pláni zelený. 2. Tam, kde mlejn s pilou proud řeky hnal, já měl svou milou a moc jsem o ni stál, až přišlo psaní, ať na ni nečekám, prý k čemu lhaní, a tak jsem zůstal sám, sám znenadání v tý pláni zelený. F G C R: Dál čistím chlív a lovím v ořeší, Ami F G C jenom jako dřív mě žití netěší, Ami Dmi když hlídám stáj a slyším vítr dout, Ami Dmi E prosím, ať jí poví, že mám v srdci troud. 3. Kdo ví, až se doví z větrnejch stran, dál že jen pro ni tu voní tymián, vlak hned ten ranní ji u nás vyloží a ona k spaní se šťastná uloží sem, do mejch dlaní, v tý pláni zelený.